Z meziválečného období 1918 – 38 máme jen útržky informací. Víme, že 16. prosince 1923 se uskutečnilo první české představení v Zákupech: dramatizace povídky Vítězslava Hálka „Na statku a v chaloupce“.

V létě 1924 sehrál v zámeckém parku dětský školní soubor za pomoci dospělých „Pohádku o Krakonošovi“.

5. 7. 1925 se konal kulturní večer k 510. výročí upálení M. J. Husa.

4. 6. 1926 bylo sehráno Šamberkovo „Jedenácté přikázání“.

Roku 1926 zakoupeno blíže nespecifikované divadelní vybavení.

V přesněji neurčeném datu v červnu r. 1927 se konalo estrádní vystoupení na Rychtě (tehdy hostinec U zlatého anděla – Zum goldene Engel).

28. 10. 1928 nacvičili ochotníci vystoupení k 10. výročí vzniku Československa. Podrobnosti bohužel neznáme.

1929 bylo založeno při divadelním kroužku loutkové divadlo.

21. 6. 1931 hrál dětský soubor pohádku Fr. Hykeše „Návštěvou u Krakonoše“.

28. října 1934 hráli zákupští ochotníci B. Rajské – Smolíkové „V zeleném království“.

V blíže neurčeném datu byl sehrán „Blázinec v prvním poschodí“ F. Šamberka.

V červnu 1938 se uskutečnilo estrádní představení na balustrádách zámeckého parku.

Na snímku pan řídící Pytlík se svými žáky. (V této budově zkoušel DS Havlíček také v šedesátých létech po sloučení se souborem státního statku.)

Nejvýznamnějšími osobnostmi českého divadla v Zákupech byli v létech 1923-38 řídící učitel Bohumil Pytlík a lesmistr Josef Pecen.

Podzim roku 1938 přinesl mnichovskou dohodu a ztrátu našeho pohraničí. Do území, které připadlo Německu, patřily i Zákupy.

Řídící učitel české školy Bohumil Lazák na tu dobu vzpomíná:

„1. září naplňovalo lavice 63 českých dětí… Takřka přes noc obsazují se důležitá místa našich hranic vojskem. Školní lavice se pomalu vyprazdňují… Přichází rozkaz školám, že vyučování nesmí být zastaveno, leda na přímý rozkaz MŠ a MNO nebo v případě ohrožení střelbou na rozkaz vojenského velitele… Ke konci září zbývá tu už jen pár dětí ze statku, jejichž rodiče neměli v úmyslu se vystěhovat. Učitelstvo zůstává na svém místě.

Pak přichází nejhorší. Bez boje jsme nuceni do 10. října vyklidit naše pohraničí… Jsme na ulicích inzultováni, výrostci po nás plivají…  Já sám jsem opustil školu 7. října, kdy se vyklizovací pásmo posunulo až k Novému Boru. Brána u školy už byla vyzdobena a celé město konalo přípravy k uvítání německého vojska…“

Po Mnichovu nastal masový exodus – vyhnání – Čechů. S je-jich odchodem skončila první kapitola historie ochotnického divadla v Zákupech. Čeština se pak v Zákupech, opět přejmenovaných na Reichstadt, neozývala dlouhých šest a půl roku. Německé obyvatel-stvo s nadšením přivítalo 8. října jednotky Wehrmachtu.